a vůbec, kdybys nahodil seminární téma, taky bych to zkusila na literární notě – nahoď, ať to pořád nemám o bábovkách 🙂

Víš, co znamená UMRK? Utility Muffin Research Kitchen (Frank Zappa). – Moje milý Norsko, pro mě je hledání takovej jako tajnej vnitřní mus, o kterým nikdo vlastně neví, pokud mu to na kafi někdy nevyplácám. A ne veřejný literární gesto: pohleďte, jak hledám! Pohleďte, jak trpím! Pohleďte, jak okázale čmuchám… pořád se bavíme o konkétních osobních postojích k napsanému, ne o objektivních literárních kvalitách zesnulé koryfejky.

Nelíbí se mi to. Nedokážu to dočíst. Připadá mi to vyčtený, sračkovitý… ale to mně celkem skoro všecko. Nemám právo soudit. Nahlas vyslovit svou nechuť právo mám.

plus samozřejmě, kdyby měla doma pořádnýho nabijáka…

ale i tak k tisíci konkrétních přístupů (to mě doufám nebudeš podezírat, že nevím, o čem mluvím) nejmíň tisící a první je dobrý nějaký ten seskok s padákem, zpití do němoty, cesta na mars aj. Není-liž pravda?

Budeme-li o hledačství / nehledačství rozprávět obecně, dřív nebo později se utopíme ve vágnosti. Mám souseda, na kterého dnešek trochu doléhá depresemi, a on ty deprese léčí bábovkou. Myslím pečením bábovky. Zdá se mi to výbornej konkrétní přístup k nesrozumitelnosti světa; vždycky, když budu mluvit o hledačství, budu se trochu ptát i na nalézání, a vždycky, když se k rozpravě sejdou ti nevznešenější duchové, vždy budu žádat, aby jeden byl oprávněn, snad i přímo povolán shrnout diskusi a formulovat nutnost.

Konkrétní hledačství Andronikovny je mi jedno. Sorry. Mohl bych vyslovit takových podezření, které mě nad jejím textem napadnou, ale ona mě opravdu nezajímá. – Je to subjektivní dojem a má takový zůstat. Její „hledačství“, pokud bychom se na něm i shodli, znamená pro mne zvolna mizející stopu literárního slizu, kterému ani její předčasná smrt úctyhodnosti nedodá.

No a Androniková je veliká hledačka. Že obětovala manžela své první knize jsem nevěděla – ale třeba to mělo širší souvislosti, jak to tak tento bývá.

Vážně se ti nelíbila ani ta část o otci?

Sám za sebe: nemám rád autory, kteří jsou pronásledováni démony. Přeju každému jeho zážitek, ale na oplátku žádám, abych směl já vyslovovat svou nechuť. Ta dáma své první knížce obětovala svého manžela; jenže ta knížka není o jeho maso lepší. Dovedeš si představit, že se na dva roky zanoříš ke knize, a až se vynoříš, Tvý děcka a Tvůj manžel pro Tebe budou cizí lidi?

Nedovedeš si to představit, tolik o Tobě přeci vím. Podstatou toho, co píšeme, Ty i já, je jakýsi vědomí sounáležitosti s něčím. Dejme už výhost z naší obliby všem těmhle sráčům, kteří si neustále rozšiřují vědomí a zápasí a vůbec – ať jdou do prdele nebo do New Yorku a zůstanou si tam.

havrani, vlci a spol mi taky nevadí, i když je vnímám míň konkrétně.