Ze stejného důvodu ve sdělovacích prostředcích platí, že dobré zprávy=žádné zprávy. Koho zajímá, že sousedovi se daří líp, než nám? – ještě bychom museli závidět.

přistupoval k tomu maximalisticky, rozložil básen na složky – od tématu až po zvuk a ke každé složce zvolil to nejpůsobivější řešení a v ladění a tématu to bylo bez debaty – smutnění a stesk po mrtvé krásce… univerzálně platné…

mě ale popravdě momentálně vzrušuje spíš hysterie matek – plus prvky skládačky jako krátká šňůra u luxu, zhořklé koření, ponožky zaříznuté do neholených lýtek apod. 🙂

ad TO – to si teprve pochutnáte na ženském psaní! a vyjděte už z anonymity a přiznejte, že jste Rita Holoubková!

Michaelo, máte pravdu – asi ta průkazka do knihovny… Akorát jsem to nemyslela, že ho tajila, ale že pro ni nebyl tak důležitej, jak si myslel – nestál za řeč – to je skoro horší

Lenko, strašná story, taky jsem jednou vystupovala z tramvaje kvůli přejetýmu – koukaly mu nohy zpod plachty a kolem byla velká tmavá skvrna krve. jela jsem tehdy z úspěšnýho interview na svoji první opravdovou práci a říkala jsem si, že to není dobrý znamení. A nebylo.

asf a glume ad selekce zahradního porostu – máte pravdu, je to skládačka „účinných“ prvků – a myslím, že textu prospívá, když se mezi ně přimíchají i prvky jakoby neúčinné – působí to pak opravdověji (příště zkusím líp) – i když na druhou stranu, myslím, že ve vypjatých situacích se mozek umí zaseknout a zacyklit se na pár detailech – třeba vlasech mrtvé a ostatní s ní spjaté přetlouká mikroskopickým zkoumáním podlahy apod. brrrrrr.