Komentáře: Osoby a obsazení

Od: lucie

lucie — Sat, 03 Jan 2009 18:12:51 +0000

možnosti sdílení
vlastně je to skorem přesně rok od článku, na který narážíš – a pořád si myslím, že se poved, že šel na podstatu a nikoho neurážel, ale když ho převaha čtenářů vnímala jinak, putoval do stoupy – a příjemný to nebylo – asi i proto tohle dnešní dovysvětlení – i když nevím, jestli je dost srozumitelný a přesvědčivý – že když něco desetkrát obrátíš v hlavě, rozředíš a zase zkondenzuješ, necháš vykynout, podusit, připéct a rozmixovat s x dalšími ingredienciemi, už to není to, co na začátku, a že to snad má smysl.

a pro mě je zásadní ten první, který napíše něco rezonančního, ti ostatní jsou pendrek nebo likér – radši likér. ale třeba ještě dozraju.

Od: MM

MM — Sat, 03 Jan 2009 15:38:37 +0000

Však přesně to sis prožila na vlastní triko
a lekla ses toho a hned skončila, a pak se zas vrátila – nejspíš proto, že Ti něco chybělo. Ale s myšlenkama na odchod ses asi taky nedokázala úplně rozloučit… vždycky je to jo i ne.

A jo i ne je i to „sdílení“; aby člověk dával najevo a zároveň myslil vážně, že ho nezajímá, pokud ho někdo čte nebo dokonce i pochválí, to by musel být hodně zarytý asociál. Mám k tomu hrdýmu titulu z vás všech nejblíž, ale pořád jsem od něj hodně daleko. Je to prostě tak, že když víš, jak moc se Ti text povedl, zas tolik Tě nebere, jestli Ti na něj lidi kašlou nebo se i posmívají – Ty to prostě víš. A z tohohle pohledu je čtenářskej zájem nebo pochvala jen taková prémie navíc, něco jako digestivní likér po obědě: moc chutná a udělá Ti dobře, ale sám o sobě je Ti pendrek platnej, pokud jsi hlavní jídlo zvrzala.

Ke „sdílení“ mi zkrátka přijde vhodný lože, s textem to asi neplatí bez výjimky. Řadu věcí nikdy z ruky nedám, a přesto jsem hrdej, že jsem je napsal.

Od: lucie

lucie — Sat, 03 Jan 2009 13:48:43 +0000

a proč to stojí za to
je asi pocit, žes něco stvořil – ne jenom odkryl nebo zkopíroval – že je v tom něco novýho – ta obživlá hlína asi – že odhalování je jenom prostředek – no ale s tim se ti taky kdekdo vysměje

což nevadí 🙂

Od: lucie kellnerova

lucie kellnerova — Sat, 03 Jan 2009 13:24:31 +0000

neurazila, neviděla, dala za pravdu
s tím psaním – že lidi můžou koukat krz prsty, že se obnažuješ, a ty řekneš: obnažuju, ale to, co po úvaze považuju za správné skrýt, zůstává skryto. a oni řeknou: no jo, ale co TODLE? a ty musíš uznat, že jsi exhibicionista, ale že ti to prostě stojí za to.

kdybys nechtěl sdílet, strkal by sis texty do šuplíku. ne?

debata o rozdílech „sdílení“ a „exhibice“ je možná, ale podstatu asi nezmění 🙂

Od: MM

MM — Sat, 03 Jan 2009 12:29:13 +0000

Viděla jsi tu fotku?
Urazila ses? – Tak Ty mi nevěříš… děláš chybu. Velikou chybu!

Od: lucie kellnerova

lucie kellnerova — Sat, 03 Jan 2009 10:18:51 +0000

čárku,
tu jo, tu ti věřim

Od: lucie

lucie — Sat, 03 Jan 2009 10:13:56 +0000

tak ti pěkně děkuju, michale,
já se tu tak usilovně snažím vysvětlit, že tohle psaní je ušlechtilé sdílení destilovaných duševních pochodů, a ty vyrukuješ s velmi efemérně připozakrytou exibicí tělesných schránek… (nevim úplně přesně, co je „efemérně“, ale podle zvuku to snad sedí)

a to o nezájmu o sdílení ti nevěřim ani za ň.

Od: MM

MM — Sat, 03 Jan 2009 08:45:23 +0000

A ještě tohle:
na Australskejch očích a uších II je dneska (ale bude tam jen dneska!) speciální Free Daily Image, kterej, když odhlídneme od těch typicky mužskejch zájmů, taky funguje jako plnohodnotná metafora o tom, co je nebo může být psaní: nahá dívka stojí rozkročená nad zrcadlem, dlaní a prsty si pečlivě zakrývá pochvu a druhou rukou ten odraz v zrcadle fotí…

Od: MM

MM — Sat, 03 Jan 2009 07:43:31 +0000

Lucie,
po „zapeklitá věc“ musí být čárka. Já Ti teď neocituju pravidlo, protože jsem líný zvedat prdel ze sesle, ale jsem si jistý. Pravidlo dodám později.

Text se mi moc líbí, opravdu moc, ale nepodepsal bych ho. Já patologickou radost ze sdílení necítím. Při psaní si, a teď se můžeš smát, připadám jako bůh, jenž tvoří z chaosu: na začátku není nic, a přeskupením prvků vzniká něco. Můj vztah k psanému sahá po ten text, a sdílení je mi celkem šumák.

Výjimku ovšem představují zamilované dopisy.