o menšinách vím jen z druhé ruky. čínské „civilizující“ aktivity jsou ale bezpochyby realitou a stejně tak silný despekt, který příslušníci menšin nesou stejně nelibě jako to civilizování.

menšiny mají jednu obrovskou výhodu – nevztahuje se na ně politika jednoho dítěte. slyšela jsem mnoho o nucených sterilizacích apod., ale zase jen z druhé ruky. věřím, že sterilizace jsou dobře možné, zvlášť u „problémových“ etnik (tibeťani, ujguři, mongolové)… což není odpověď na Vaši otázku, ale je to asi tak vše, co k tématu vím. Ujguři se myslím víc vztahují k muslimskému světu než k západu. tibeťani a mongolové to jako lámaisti maj v životě taky trochu jinak hozený – ale nevím, fakt nevím. řekla bych, že by se tam musel zjevit nějaký na západě vystudovaný leader, který by téma nastolil a nadchnul pro ně místní lidi… Mějte se. L.

Ale co jsem to vlastně k článku … chtěl jsem se zeptat, jestli se Vaše úvaha dá vztáhnout i na chování číňanů k jiným etnikům – třeba k mongolům, turkickým muslimům v Sinkiangu nebo k Tibeťanům. Tam se zdá být situace ještě mnohem tvrdší, což číňané oficiálně i soukromně odmítají a prezentují to jako „civilizování nerozvinutých etnik a regionů“. Pak je ale vcelku logické, že místní jako ochranu před čínskými „Kultuträgery“ vytahují západní koncepce lidských práv.
Uvítám jakoukoliv úvahu na toto téma, děkuji.

Líbí se mi, že vlastně nedáváš odpověď, ale přitom přesně vystihuješ upřímné vnitřní pocity, které se spustí velikášskými otázkami typu „Má být v Číně olympiáda?“ nebo „Jak ‚zcivilizovat‘ Čínu?“. A při kontemplaci nad těmahle otázkama vlastně docházíš k mnohem jednodušším, ale snad více závažným otázkám, jako:

– zda ten problém, který ty v čínské společnosti vídíš, je skutečně problém, protože oni jej nevidí (nebo alespoň ne tak jasně jako ty).
– pokud ho oni opravdu jako problém nevidí, tak zda je správné (zda máme právo) jim tento problém „vnucovat“ a nutit je s ním něco dělat, když jim, zdá se, situace vyhovuje
– pokud jim situace vyhovuje, je to proto, že jim opravdu vyhovuje, neboť je to součást jejich historické kulturní specifičnosti, nebo jen neví, o co přicházejí a je třeba jim ukázat, jak vypadá svět „mimo jesky?

Odpovědi neznám, ale je prima díky tvým článkům o nich přemýšlet 🙂

příště zkusím odolat pokušení vecpat do příspěvku Šumavu i Tatry 🙂

U odstavce o Vašem přání vést v hodinách angličtiny volnomyšlenkářské diskuse jsem se musela usmívat. Když jsem učila němčinu české studenty v první polovině 90.let, byly moje zkušenosti podobné: Studenti moc nechtěli říkat, co si myslí. Chtěli dávat „správné“ odpovědi, ale neměli je na všechno, tak radší mlčeli. Čeští 20iletí měli jistě víc partnerských a pracovních zkušeností než mladí Číňani, ale na leccos se dívali taky dost dětskýma očima. Vykročit z řady už riziko nebylo, ale stále byli k tomu vychováni rodiči, kteří až do nedávna žili v systému, kde to riziko bylo. Nic ve zlém. Všechno je relativní.

Klidně svoje zážitky a vědomosti rozporcujte do kratších textů. Budeme je všechny se zájmem číst.

Uvědomil jsem si, že kdyby se v Číně prosadil západní koncept lidských práv, musela by být politika jednoho dítěte zrušena jako první.

Právo rodičů mít tolik dětí, kolik chtějí, je snad tím prvním a nejzákladnějším lidským právem.