Na centrálním Suchbátarově náměstí stojí vysokánský stromeček s rudou hvězdou na špici. Loni tam nebyla, ale loni taky parlamentu nevládli ti co letos. Náměstí je z části dlážděné mramorem, a tak se po něm nechodí, ale klouže. Tihle pánové se navíc zahřívali lihovinami, tak se jim šlo dvojnásob vratce.
Silnice se nesypou, tak se po nich taky klouže.
Lidi jsou otužilí a taky vědí jak se strojit. Vládnou kožešiny, vlněné šály, teplé prádlo, tlusté kamaše, plstěné vložky do bot a svetry z kašmíru a velbloudí vlny.
Kašmír je důležitý exportní artikl (jeden z mála) – EU dokonce v rámci rozvojové pomoci promíjí vysoké dovozní clo z luxusu. Ale potíž je v tom, že kašmírové kozy z nějakého důvodu vypásají step víc než jiné hospodářské zvířectvo a rozvoj kašmírnictví vede k rozšiřování pouští. Tenhle pán se na tom ale nepodílí – ten hlídá parkoviště před tržnicí a tradiční mongolský dél má podšitý beranem.
Zahřívá se různě – netěsnící okna se temují látkovými válečky plněnými pískem, obkládá se plstí a kartonem. Přesto místní lidé říkají, že ruské paneláky jsou dobré.
Topí se taky kdečím a to je průšvih. Zvlášť severní jurtová předměstí celou zimu strádají pod těžkou, zlověstně páchnoucí smogovou poklicí, stejně jako západní průmyslové čtvrtě.
Mráz ale desinfikuje, takže alespoň v zimě částečně zamezí šíření breberek z pouličního odpadu.
Spousta věcí bude zapotřebí pořešit, aby se tyhle děti měly líp.
V novém roce se to dozajista všechno nestihne, ale kdyby se aspoň sem tam něco začalo, bylo by to fajn.
Tak hodně sil!
A z úplně jiného soudku: Bůh ochraňuj Izrael
…jakož i nás všechny!