Reklama
 
Blog | Lucie Kellnerová Kalvachová

Oko za oko: ať jsme všichni slepí

Mongolové v Česku je téma žhavé, až hořlavé. Doslova. Popsalo se o něm letos už hodně stránek a někteří nelenili a od slov přikročili k činům. Pojímali to různě.

V Havlíčkově Brodě žije jedna z největších mongolských komunit v Česku. Čítá několik set hlav. Mongolové tu pracují hlavně ve společnosti Futaba (autosoučástky) a Pleas (textil). Společnost přátel Mongolska pořádá v Havlbrodě pravidelné akce, třeba stavbu jurty, a místní knihovna chystá založení mongolské mini-sekce.

Letos v listopadu tu byla připravena série přednáškových setkání "Žijeme v jednom městě aneb…" Aktivisty národního hnutí Odpor však tato iniciativa rozlítila natolik, že 18. listopadu před slavnostím zahájením demonstrovali, vykřikovali protimongolská hesla a nakonec spálili mongolskou vlajku. Takhle:

neonazi.jpg

Na svých stránkách www.odpor.org pak zveřejnili pamflet, z něhož si dovoluji poměrně obsáhle citovat (vychutnejte si, prosím, zejména závěrečné provolání):

Reklama

V Havlíčkově Brodě žije momentálně okolo 500 Mongolů a stejný počet Vietnamců… Jak je to vůbec možné, že v okrese je momentálně 1200 nezaměstnaných sklářů, ale neustále jsou zaměstnáváni další a další asijští přistěhovalci… U obou zaměstnavatelů této pakáže v našem městě, je společná zásadní věc – patří zahraničním společnostem, kterým absolutně nezáleží na českých zaměstnancích a situace v našich městech je nezajímá

Mongolové tu už zůstanou, nikdy se nevrátí do svých jurt a špinavých měst. Již začínají skupovat nemovitosti, mají tu své byty, kde žijí v 6 a více lidech (proto pro ně nájemné nepředstavuje takovou položku v jejich rozpočtu jako pro českého člověka), puch a hluk, který se z jejich obydlí šíří je nesnesitelný. Rodí se jim jedno dítě za druhým, začínají je tu dávat do škol. Podobně před pár lety začínali i Vietnamci. I kdyby firmy, ve kterých pracují, zkrachovali, nikdy je odsud nedostaneme… Další nepřehlédnutelnou skutečností je šíření nakažlivých nemocí právě mongolskými přistěhovalci…

A proto my, aktivisté hnutí Národního odporu, jsme se rozhodli upozornit na tuto problematiku a jasně dát najevo, že s tímto jednáním nesouhlasíme. V úterý 18. 11. 2008, … (se) sešla skupinka 20 aktivistů… Na závěr pokojného protestu byla před zraky přihlížejících demonstrativně spálena mongolská vlajka… Jasně tak říkáme těm Čechům, kteří hodlají takovéto akce pořádat a otevřeně vystupovat proti obyvatelům všech českých měst, že jejich skutky nebudou nikdy zapomenuty a naši aktivisté nevynechají jedinou příležitost, aby se postavili proti konání podobných protinárodních akcí a setkání! Lid je s námi! Již brzy přijde čas…

Tenhle nenávistný výlev doufám mnoha Mongolům na oči nepřišel. Ale zpráva o vlastním pálení mongolské vlajky v kdysi milovaném, dnes již dávno odcizeném Česku, proběhla mongolským tiskem a asi se nelze příliš divit, že na mongolském internetu se potom objevilo například toto:  

fuckczech_350.jpg

Jen houšť, dámy a pánové, jde nám to skvěle!

Nejsem v otázce imigrace naivní ani romantická. Několik let stará, nedlouhá, ale intenzivní zkušenost z konzulární sekce českého velvyslanectví v Číně mě poučila, že imigrační mechanismy jsou nevybíravé a že peníze, které se v nich točí, stojí za spoustu špíny. Na mysli mám hlavně mafiánské zprostředkovatele,  kteří moc dobře vědí, že nejlíp se vydělává na chudých a neinformovaných, a kterým jsou další osudy migrantů i cílových komunit naprosto lhostejné. Hyenismus těchhle lidí je jen těžko pochopitelný.

Pozoruji na sobě také jistou xenofobii – leckdy mě popouzí čínská umanutost úspěchem a mongolská nezodpovědnost, hledím skepticky na kdekteré smíšené manželství, chovám nedůvěru k islámu. Ale přesto věřím, že je máloco tak blbé a krátkozraké jako naduté volání po jednobarevnosti a máloco tak krásné a přínosné jako fungující pestrost. I když dosáhnout jí není snadné.

Nechci bydlet vedle ubytovny plné mizerně placených chlápků (jakékoli národnosti), kteří mají rodiny x set nebo x tisíc kilometrů daleko, nedomluví se a stesk a frustraci topí v tuzemáku. Nechci se dívat, jak mi přes náměstí pochodují severokorejské šičky pod ostřížím pohledem svého politruka. Nechci, aby soused mlátil svou ženu a dcery, protože mu to jeho víra povoluje a lidská práva jsou mu ukradená.

Ale budu šťastná, když moje děti budou chodit do barevné třídy a když v rodinách spolužáků, kteří píšou stejné domácí úkoly a stejně čutají do meruny, uvidí a prožijí jinakost – vyznání, jazyka, umění, zdvořilosti. Budou o to bohatší a (snad) o to schopnější rozeznat, co je na člověku opravdu důležité – tedy to, co nad povrchovou jinakost vyčuhuje.

Jak na to? Budu zase obsáhleji citovat – tentokrát ze stránek Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a jejího dokumentu Migrace pro rozvoj (zvýraznění doplněno):

Migrace je v současnosti považována za jedno z hlavních témat 21. století. Přibližně 192 milionů lidí, teda zhruba 3% světové populace, žije jinde než v místě narození a toto číslo neustále roste… Dobře řízená migrace přitom může být ku prospěchu jak jednotlivců, tak celým společnostem.  

 

Mnoho cílových zemí tradičně adoptovalo restriktivní přístup k migraci kvůli obavám z ohrožení výše místních mezd a pracovních podmínek, nebo bezpečnostních a sociálních problémů. Zkušenosti ale dokládají, že migrace má pouze minimální negativní efekt na mzdy a zaměstnanost v cílových zemích (viz World Bank, Global Economic Prospects 2006.). Co se týče sociálních otázek, pak je nutné vždy přihlédnout socio-ekonomickému postavení a věku migrantů (viz IOM, World Migration 2005: Costs and Benefits of International Migration.) Migrace bude výhodnou pro cílové země, pokud tyto přijmou proaktivní, srozumitelnou a jednotnou vládní politiku zahrnující problematiku od antidiskriminačních až po integrační opatření. 

Přimlouvám se za tu "proaktivní, srozumitelnou a jednotnou vládní politiku" jakož i za hojnost dalších akcí podobných havlíčkobrodské iniciativě "Žijeme v jednom městě aneb…" Přimlouvám se taky za to, aby byly pamflety typu citovaného hnutí Odpor pečlivě sledovány – a demagogické argumenty aby byly průběžně a dostatečně pádně vyvraceny, tak aby pro příště pálení cizích vlajek i jakékoli další projevy agrese proti cizí "pakáži" narazily na znechucení všech normálních lidí.

Pokud jde o Mongolsko, krokem dobrým směrem by snad mohlo být schválení vládního "Projektu preventivní a informační kampaně zaměřené na mongolské pracovní migranty" – více zde.

 

Děkuju Honzovi Brožovi ze Společnosti přátel Mongolska za přeposlání linku na Odpor a na mongolský blogspot! Ze stránek Společnosti jsem se taky dozvěděla o vládní informační kampani pro Mongoly.