Čtu už po několikáté Kurta Tucholského. Znáte odeonskou edici Světová četba – tu, ve které vyšla spousta dobrých knih s kvalitní předmluvou, co se vejdou do kapsy? Tohle je svazek 497. Krátké novely „Výlet na Rheinsberg“ a „Zámek Gripsholm“, o dvou různých podobách lásky a přátelství. Moc příjemné čtení, spousta vtipných dialogů a postřehů, zdánlivě lehké ale oduševnělé a ve fantastickém překladu. Tucholský (nar. 1890) napsal „Výlet na Rheinsberg“ v roce 1912 jako „obrázkovou knížku pro zamilované“. Pak byl řadu let uznávaným žurnalistou humanistického ražení. V roce 1929 odešel z fašizujícího se Německa do Švédska, odkud s prohlubující se sklíčeností sledoval další vývoj doma. V roce 1931 napsal „Zámek Gripsholm“ a o čtyři roky později spáchal sebevraždu.
Do toho jsme shlédli film Ararat, který napsal a režíroval Atom Egoyan. Jde tam propleteně o všechno možné, mimo jiné o identitu kanadských přistěhovalců druhé a třetí generace a genocidu Arménů z roku 1915. Film je to vynikající – citlivý, vrstevnatý, inspirativní a drsný.
A do třetice: ve starším Respektu jsem narazila na článek o Romeovi Dallairovi, veliteli modrých přileb ve Rwandě v roce 1994 – v nesprávný čas na nesprávném místě. Přestože ve své roli obdivuhodně obstál a je dnes hrdinou, hrůzy genocidy, před kterými odmítl zavřít oči, se mu stále zjevují ve snech.
Tři připomínky extrémních hrůz, které se dějí, a ne že ne. A do toho zprávy od blízkých, přátel a známých – problémy zdravotní, bytové, finanční, pořád něco. V okolním světě je dost nástrah a potenciálních nebezpečí. I když jsme zakotvení v relativním bezpečí flegmatické české kotliny, určitě v té šťastnější části světa, nevíme, kdy se co může stát. Pročež je záhodno udělat, co můžeme, pro pohodu doma. Nejužší rodina je nejužší rodina – možná základ státu a určitě základ osobního štěstí. Proč si ho zbytečně kazit?
Období malých dětí JE náročné fyzicky i psychicky: těhotné břicho, porod, dětský pláč, noční vstávání, pleny, bolení bříška, batolecí snaha vrhat se v nestřežených okamžicích ze stolu po hlavě, vyrážky a ekzémy, záchvaty vzteku, tahání kočárku do schodů, nechutenství, nošení dětí na břiše, na zádech a na rukou, mnohaměsíční chronické nevyspání atd atd, to vše v koloběhu 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. Pokud to všechno leží jen na jednom rodiči, je dost velká pravděpodobnost, že (dočasně či trvale) zešílí a že (dočasně či trvale) bude toho druhého proklínat. Tomu je třeba se vyhnout, neboť cvokatět lze mnohem příjemnějšími cestami a partnera je lépe milovat než nenávidět.
Pročež rada zní: dívky a svobodné ženy, vybírejte uvážlivě! Kromě toho, že dobrý muž musí být inteligentní a vtipný (aby k němu žena mohla vzhlížet jako k vyšší bytosti), musí být též (a v období malých dětí především) milující, empatický, starostlivý, trpělivý a musí vás znát natolik, aby poznal, když začnete jít do kotrmelců, a místo do háje vás poslal na koncert oblíbené kapely nebo ke kamarádce na kávu. Když děti blinkají a mají horečku, nesmí si vyrazit na pivo, ale musí držet s vámi. A když je dětem líp, nesmí mu být zatěžko vyrazit s vámi na hřiště, do zoo, na hory nebo na cestu kolem světa. Zkrátka nesmí vás v tom nechat. Mistři všeho, kteří mívají ve vašich těžkých chvilkách moc práce nebo kteří na vaše problémy nemívají náladu, se hodí spíš k chatování přes internet, nikoli k založení rodiny. Obráceně to samozřejmě platí taky.
Resumé: Je dobré střádat si štěstí do zásoby, protože nevíme dne ani hodiny. Je dobré mít šťastný domov, protože kde když ne doma máme být mezi svými, v oáze bezpečí. Je dobré pro to udělat, co se dá, hodně spolu mluvit a nestřádat si ukřivděnost. A když v debatě o mužských a ženských rolích začne jít na kordy, je dobré nezapomínat, jaké to je, když TO funguje. Přečtěte si Tucholského.
Kurt Tucholsky. Výlet na Rheinsberg a Zámek Gripsholm. Přeložila Eva Pilařová. Praha: Odeon – edice Světová četba sv. 497, 1980