A když jsem začala před pár týdny psát tenhle článek, použila jsem větu: Je to změna, a není to změna, jako že jsme zase na severu a zase v zemi s krásnou přírodou. Ale pravda je, že ta změna je obrovská – a porovnávat (byť z prvního dojmu) možnosti, které pro každodenní život nabízí Oslo a Ulánbátar, je jako konstatovat, že zkrátka je lepší být zdravý a bohatý nežli nemocný a chudý.
Mouchy se samozřejmě najdou všude a neštěstí chodí po lidech všude na světě, ale buďme optimisty. Zatím se potvrzuje i naděje, že skoro po deseti letech strávených v zemích „neomezených možností“ snad přicházíme na místo, které usiluje o smysluplná pravidla. Starousedlíci vyprávějí, že v Norsku na mnoha místech nemají výběrčí vstupného, protože stačí položit ke vchodu kasičku a lidé bez dalšího platí. Chceme věřit, že to není projevem slepé disciplíny, ale důvěry (že to nikdo neukradne) a sounáležitosti (že rád přispěju na fungování něčeho, co chci užívat). Rádi bychom se to takhle taky naučili a trochu setřásli cynickou šlupku, kterou nás vybavila Azie (srov. např. Jak to funguje, když to nefunguje nebo Doma je doma je doma). No, uvidíme.
Takže Oslo:
Trochu Vinohrady (secesní činžáky), trochu Ořechovka (režné zdivo, růže a psí víno) a trochu kolonie Baba (funkcionalismus v bílém). Na konečné metra je Šumava (jezera, borovice, skály). Exotické jsou tu domky s palubkovými obklady, losos na všechny způsoby a především moře – to my vlastně vůbec neznáme. Všude se dá skvěle chodit s kočárkem (cesty široké, čisté a bezbariérové) a mají tu obecní kola zdarma k zapůjčení.
Norsko je bohaté, ovšem bohaté s nonšalantní lehkostí – jako by ta pohodička veřejného prostoru a životní úrovně byla naprosto samozřejmá – ale to my víme až příliš dobře, že není, a ví to i cca 25% (!) oselských přistěhovalců převážně z muslimského světa, kteří tu svými černými a ošátkovanými hlavami ředí norské blondýny.
Dojem etnické barevnosti je tu hodně silný, a jak to funguje, je téma pro další zkoumání. Ale co je snad takhle na první pohled ještě výraznější a co mě dočista fascinuje v nejlepším slova smyslu, je zdejší posedlost pohybem v otevřeném prostoru. Tady si snad jde po práci zaběhat nebo zajezdit na kole úplně každý. Se sluchátky na uších to naperou pěkně nahoru od moře do kopců, a tam pak blaženě krouží borovicovými lesy mezi horskými jezírky. V požehnaném věku pak většina z nich vypadá na činovníky sokola.
A teď tři vykřičníky:
1. Je tu opravdu draho – Oslo si dlouhodobě drží statut jednoho z nejdražších měst na světě a hlavně pokud jde o služby a potraviny je třeba oproti Česku násobit třemi! (Běžnému smrtelníkovi se může hodit informace, že u McDonalda je cheeseburger za 10 NOKů/32 Kč – levnější už je jenom hot dog v IKEA.
2. Když dítěti na veřejnosti jednu lísknete, odvedou vás prý policajti v klepetech! A trestné je prý od loňska i psychické týrání typu: jestli to neuděláš, nebude večerníček. Tak to je taky téma samo pro sebe, a jestli mě dřív neodvedou v klepetech, ještě je pojednám obšírněji.
3. A nakonec naše první norské přísloví: Není špatné počasí, jenom špatné oblečení. Pláštěnky rozhodně s sebou!
Tak tolik prozatím. Těšíme se, co přinese zítřek.