Dala jsem dohromady patnáct písniček, které se mi v běhu let vryly nejhlouběji. Žádná velká avantgarda a, kupodivu, ani žádný velký vývoj. Jedu víceméně pořád na stejné vlně.
Nejranější hudební vzpomínky: vánoční pečení se třemi odrbanými deskami Semaforu s černobílým obalem, k tomu Petr Novák a Hana Hegerová. Klasika byla "Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám", ale tu jsem nikde nevyšťourala, tak z podobného soudku třeba Barová lavice.
Oddílové období, dodnes živé: Spirituál Kvintet – alba Spirituály a balady, Saužení lásky a Písničky z roku raz dva. Třeba Žízeň – to má jeden hned chuť být lepším člověkem. Wabi Daněk – první z neodolatelně chraplavých mužů na kolejích (klasika Listopadová). A taky Nohavica za všechny písničkáře. Z Porty 89 jsem si přivezla album Darmoděj a k němu v následujících letech přibyla i všechna další. Rok ďábla je skvělý, i když teď naposled, asi po patnácté, už se mi lehounce přejídal.
Gymnázium Wilhelma Piecka/ Korunní (1989-1993): První deska, kterou jsem si sama koupila: Nerez Na vařený nudli. Titulní písnička mě uchvátila v Televizním klubu mladých. A to ještě nikdo netušil, že Zuzana Navarová bude čím dál tím lepší! Na temnější struně jednoznačně Psí vojáci – třeba Nebe je zatažený. A konečně i něco zahr. a možná nejlepší písnička vůbec: Velvet Underground: Sunday Morning. Pro těžší chvilky Billie Holiday – hodně záleží na nahrávce, ale třeba tahle! My man.
VŠ (1993-2000): Nevzpomínám si kupodivu na nic převratně objevného, jen na soundtrack k hongkongskému snímku Čchung-čching expres s titulkou California Dreaming od Mamas and Papas. Vždycky jsme halt končili spíš v kině než na koncertě. Z Číňanů krom obligátního Cchuej Ťiena (klasika I-wu-suo-jou) ještě Tchien Čen – na čínské poměry drsná(!) škola, i když z Šuej-jin-jüan bez kontextu čínské popové scény to není úplně poznat.
21. století: Do temných nocí Texas: Summer Sun. Milionkrát ohraný soundtrack z filmu o australských transvestitech Priscilla, Queen of the Desert, se kterou jsem na přelomu tisíciletí chodila běhat, a z ní energizující disco favorit: "I will survive" (tady je to číslo 7). A během příšerné zimy v Mandžusku tkliví Coldplay, obzvláště píseň Yellow, ony ty ostatní jsou pak už na jedno brdo.
K posledku: zase zpátky na začátek: Zuzana Navarová alba Skleněná vrba a Barvy všecky – třeba Taši dele. A Radůza, další chraplák s vervou, třeba Půjdu, kam chci .
Proč to nějak dál pitvat? Poslechněte si. Je v tom už i kus historie.