Začnu trochu od lesa (ale jenom trošku): součástí davového šílenství zvaného Kulturní revoluce (1967-1977) bylo vysílání studentů na venkov. Na povel velkého kormidelníka Maa opustilo několik ročníků mladých lidí velkoměsta a pod heslem "učit se od rolníků" se zapojilo do budování socialismu ve všech koutech Číny, i těch nejodlehlejších a nejnehostinějších. Mnozí tak strávili celá léta. Návrat byl obtížný, protože ve městech nebyla pro navrátilce práce. Ale život na venkově byl pro většinu bývalých studentů natolik primitivní a nestravitelný, že by pro návrat udělali skoro cokoli. Někteří i zapřeli venkovské manželky a děti. Zkušenost, která se nezapomíná.
Jakkoli byl tenhle projev sociálního inženýrství krutý a neefektivní, výměna zkušeností fungovala. Dokonce obousměrně. Třeba v románu Balzac a čínská švadlenka se píše o studentech, kteří venkovanům předčítali z realistických románů, a místní krejčí pak podle popisů šil francouzskou módu 19. století. Což je bizarní příklad, ale pravda je, že studenti z měst skutečně vozili "buržoazní" literaturu a vůbec vnášeli na venkov dříve nepoznané podněty.
Spisovatel Jiang Rong (česky Ťiang Žung, nar. 1946) strávil období 1967-1978 na severu Číny mezi etnickými Mongoly. O téměř třicet let později, v roce 2004 pak vydal román Totem vlka, jehož hlavním hrdinou je pekingský student Chen Zhen (Čchen Čen), vyslaný právě do téhle oblasti. Chen Zhen miluje čínskou historii a staré spisy, ale zároveň je fascinován životem nomádů a jejich soubojem s vlky. Postupně získá dva učitele – starého pastevce Bilgeho a divoké vlčí mládě – a s jejich pomocí proniká stále hlouběji do pravidel života ve stepi. Čím víc chápe vratkou rovnováhu stepního "ekosystému", tím zdrceněji pozoruje odumírání starého nomádského světa a nástup aparátčiků ze zemědělských oblastí Číny, jejichž hlavním zájmem je splnění další pětiletky.
obr. Pastevci z plání Olonbulag počátkem 70. let. Foto z archivu spisovatele Jiang Ronga.
Totem vlka je akční čtení, plné vyceněných zubů, roztrhaného masa a lítajících chlupů, třeskutých mrazů a dlouhých přesunů v koňském sedle. To vše prokládáno drobky mongolské moudrosti – Nebesa Tenger pověřila vlky a lidi, aby chránili život ve stepi. Vlci chrání především "velký život" – t.j. trávu, na níž závisí existence všeho ostatního. Pokud se přemnoží například svišti či gazely nebo pokud člověk chová příliš mnoho dobytka, tráva zmizí a step se změní v poušť. Člověk zase vlky drží v šachu a chrání tak "malý život" zvířat. Člověk by sice vlky dokázal vyhladit, ale zničil by tím i sám sebe. Podle tradice jsou navíc těla mrtvých nechávána na pospas vlkům, a jen pokud je vlci sežerou, otevře se duši cesta do nebe. Proto je vlk totemovým zvířetem stepních nomádů, proto se ho Mongolové bojí, ale zároveň k němu vzhlížejí s úctou.
Čínští zemědělci zákonitosti stepi neznají a ani znát nechtějí. Kulturní revoluce navíc odmítá feudální přežitky a nade všechno staví sílu a vůli člověka. Zajímavé ale je, že v Jiang Rongově románu největší škodu ve stepi nepáchají Chanové, ale "počínštění" Mongolové – lidé, kteří jsou drsní a otužilí, kteří vědí, jak ve stepi žít, ale kteří ztratili úctu k tradicím a k Nebesům.
—
Totem vlka se dá číst různě. Recenzenti často zdůrazňují etnografický charakter románu – a mají pravdu, že se čtenář hodně dozví, některé činnosti jsou dokonce popsány tak detailně, jako by šlo o učebnici pastevectví. Někde jsem četla, že Totem vlka je román zasvěcení, a kdosi mi říkal, že v Číně se tahle kniha stala biblí manažerů, že je zajímaly hlavně vlčí bojové strategie jako klíč k úspěchu. Proč ne.
Můj hlavní dojem je ale tenhle: Přežít v podmínkách, které Jiang Rong popisuje, muselo být neskutečně těžké. Zimní mrazy, jarní hladomory, letní oblaka komárů a všudypřítomní vlci, kterým každoročně padalo za oběť okolo 70% nových hříbat, stejně jako noční spánek pastevců… Hlavní hrdina si ale nestěžuje. Jeho pozornost se upíná na poznávání, na snahu odhalit a pochopit zákonitost, podle kterých tenhle drsný svět funguje. Každý nový dílek mozaiky, který zapadne do celkového obrazu, mu přináší potěšení a nejspíš taky sílu vyrovnat se s každodenními těžkostmi. Svou roli tu možná sehrála skutečnost, že v čínských městech byl život za Kulturní revoluce taky nesmírně krutý, ale tamní krutost neměla narozdíl od stepi žádný smysl. Ale možná je to tak, že zkoumání a popisování okolního světa je univerzálně použitelná metoda přežití – nebo vůbec žití.
A ještě něco: Na Číňany často padá kritika za nacionalistickou nadutost a za devastování ne-chanských kultur. Totem vlka je příběh pokorného Číňana, který se naučil milovat barbarský svět. Snad to znamená něco dobrého, že se právě tenhle román stal takovým bestsellerem.
P.S. nejsem si jistá, zda měli Číňani za Kultrev pětiletky, berte ten obrat obrazně.
P.P.S. A ještě jednu perlu. Chen Zhen si z města přivezl bednu knih a mezi ostatními studenty vyslanými do stepi funguje jako knihovník. Právě díky knihám si získá starého Bilgeho, kterého zajímají čínská moudra a vůbec informace odjinud – třeba historka o přemnožených králících v Austrálii. Ale víte, co jde v 70. letech, uprostřed Kultrevu a mongolské stepi nejvíc na dračku? Jack London Volání divočiny…
POZOR! POZOR! VŠECHNO MŮŽE BÝT JINAK!!!!!!!!!!!!!!!!!
ve snaze najít příhodný odkaz na jinou recenzi v češtině jsem narazila na zdrcující kritiku z Literárních novin: Souboj vlka s drakem: největší současný čínský bestseller sice láme obchodní rekordy, ale je to brak. Moje profesorka čínské literatury Olga Lomová tam píše, že Totem vlka je kýčovatá variace na čínská nacionalistická klišé, nejspíš z pera některého povolaného, v marxismu kovaného kulturního pracovníka, a že to vypadá, jako by román byl jen záminkou k publikaci úvah o smyslu čínských dějin a volání po národní obrodě. Zaujetí národní povahou a jejím osudem v dnešním světě zcela zastiňuje téma ekologické katastrofy, které příběh zdánlivě tak samozřejmě nabízí…
Hmmmm – jsem vážně takový idiot? Nebo se něco ztratilo v překladu do angličtiny, v níž jsem Totem vlka četla (což jsem v článku nezmínila)? Nebo se jenom znova prokazuje, jak strašně špatně se Čína dešifruje?
Tohle si rozhodně žádá další prozkoumání… detaily najdete zde.