Reklama
 
Blog | Lucie Kellnerová Kalvachová

Vánoční balík

Skončil u nás cizí vánoční balík. Na trase Praha - Ulánbátar se chvíli toulal a praví adresáti mezitím odcestovali za teplem jihovýchodní Asie. A protože to byli kamarádi, dostali jsme pověření balík převzít, obsah přebrat, a co uznáme za vhodné, jim někdy někde předat. Balík jsem otevřela a bylo mi jasné, že to nejpodstatnější adresátům nepředáme.

Přišly nám taky takové balíky, jenže tam jsme si to tolik neuvědomili. Posílaly je konkrétní bytosti, které máme rádi a které mají rády nás, a tak se překvapení nad trefností dárků a všelijakých doplňků nekonalo. Ale tady, kde jsme odesílatele vůbec neznali, dýchala z balíku úplně stejná atmosféra. Byl to zkrátka „balík od mámy“.

 

Otcové mívají jiný styl obdarovávání – obrazně řečeno stavějí potomkům domy a sázejí stromy, pevnou rukou se snaží zajistit, abychom se za sebe nikdy nemuseli stydět, a rádi nadělují naučné pomůcky a osobnostně rozvíjející zážitky. U nás to byly hlavně metry knih, pro které se po každých váncích musel vybudovat další kus knihovny. Taky jsme dostávali  lístky a poukázky na všelicos, od představení Marcela Marceaua, přes lekce lukostřelby až po přechod alpských hřebenů. Užili jsme si fantastické věci, i když pěknou řádku z nich jsme řádně docenili, až když byly šťastně za námi. Otevírání dárků od táty u mě dodnes provází lehce, lehounce mrazivé rozechvění – neskrývá se pod obalem třeba přihláška do recitační soutěže?

 

„Balík od mámy“ se nevyznačuje velkými dary, ale důmyslně skombinovanými drobnostmi, které si nejvíc užijete právě při rozbalování. Beru do ruky jednotlivé položky ze zásilky, která mi nepatří, a představuju si, co by k nim asi napsala moje máma:

Reklama

 

  • slušný štůsek předvánočních Respektů – to máš od táty, ale je tam myslím pár zajímavých článků
  • dva módní časopisy, lak na vlasy a náušnice z barevných korálků – snaž se na sebe dbát za všech okolností – nezapomeň na Meryl Streepovou ve Vzpomínkách na Afriku, jak nosila bílé naškrobené límce i na safari!
  • krabička cukroví – pekla jsem samozřejmě až na poslední chvíli a končila nad ránem, poslouchala jsem jako každý rok starý Semafor a mrzelo mě, že tu nejste se mnou. Snad se to cestou celé nerozsype.
  • svíčky, vánoční ubrousky a jedlová esence – bez toho nejsou vánoce, to je jasné
  • směs koření na svařák – udělejte si hezký večer
  • marináda tandoori – a tady máš užitečný tip na rychlou večeři, ať nemusíš nic vymýšlet a máte trochu změnu
  • DVD s pohádkami s Trávníčkem a Šafránkovou – to máte po těch Respektech
  • DVD Cikáni jdou do nebe – trocha barvitého temperamentu pro zahřátí
  • vánoční přání na pohlednici s impresionistickým motivem  – ať tam u vás v mongolské divočině nezapomenete na evropskou kulturní rafinovanost

 

Atd. atd. a všechno pečlivě zabalené a poskládané tak, že nad každou další věcí se musíte usmát a v duchu říct: "Jé, díky, mami!"

 

…tak jsem teď na začátku února duchem v adventu, nad válem se čtyřmi dávkami mandlového těsta na vanilkové rohlíčky. Za oknem popůlnoční tma a z vedlejšího pokoje chrčí z gramofonu tisíckrát přehrané: „Jsi – ta – nej-bohatší krajina, co znám… ty bledě modré bankovky proměním v bance za stovky a zbytek dám si na knížku, tu knížku dám ti k Ježíšku…“ 

 

věnováno "našim", D. K. a "jejich"