Flylady je website pro hospodyňky. Nabízí sofistikovaný systém ku zefektivnění domácích prací. Dům či byt je rozdělený na sekce, a každý týden se máte soustředit na jednu z nich. Stejně tak den je rozdělený na úseky pracovní a odpočívací. Zaregistrovaní dostávají pravidelné e-maily s extra úkoly – třeba: tenhle čtvrtek vyházejte zpod servírovacího stolku v obývacím pokoji všechny staré noviny a časopisy. Výsledkem má být domov jako klícka a k tomu spousta volného času. Zásada číslo jedna ale zní: nepolevit! Časový a prostorový plán je třeba dodržovat za všech okolností, jinak to nefunguje.
Na první pohled se strašně chce tomu smát – třeba když flylady naléhavě radí obouvat si na úklid pevné šněrovací boty. Ale pravda je, že v domácnosti se systém se hodí. Chvíli se poflakujete, a hned přetéká koš s prádlem, v lednici kvetou puchy, pod postelemi prach a na vaně černá prouha. Tak se vrhnete na všechno naráz, ale jen tak halabala, protože není čas, a už se vezete – haldu nevyžehlených prostěradel uklidíte z dohledu, čokoláda v koberci se nevratně zašlape, v kuchyňských skříňkách zůstanou fleky od nádobí, co se zastrkalo neutřené. V kontextu globálního oteplování a krize na středním východě jsou to samozřejmě hovadiny, ale…
Řeknete si, tak dobře, sekce beru, denní plán beru, zkusím to. A pak uvidíte úkol číslo jedna:„pořádně si nablýskej dřez“. A podrobnou instruktáž o 10 krocích k „opravdu čistému dřezu, který ti dodá sebevědomí a který se na tebe usměje pokaždé, když vejdeš do kuchyně“. Absurdní (!), řeknete si, a teprve potom zaostříte na jednotlivé kroky, mimo jiné: Ostrým předmětem vyčisti spáru podél okraje dřezu, tak jako se čistí nehty. Nebo: Vyčisti i nánosy u paty baterie – nejlépe zubním kartáčkem nebo dentální nití… Takže více než absurdní (!), řeknete si znova a v duchu pošlete celou flylady do háje.
Taky jsem je poslala do háje. Ale bavilo mě to. A inspirovalo. Vzpomněla jsem si na americké hospodyňky 50. let, které v zájmu dokonalosti šňupaly koks (jak jinak lze na tuto hru přistoupit?). Nebo na Nenápadný půvab buržoazie, kde perfektně upravená hlavní hrdinka peče krůtu a mezitím si odbíhá skotačit s manželem úřednického vzhledu do sena v zahradě. Dokonalá hospodyňka ve fantaskním, fantastickém a fascinujícím světě mýtů.
Pak jsem se na věc podívala z jiného úhlu. Vzpomněla jsem si na knihu Rozbité zrcadlo od Holanďana, z jehož jména už si pamatuju jenom příznačné „van“. (v plen nám ji dal na gymplu chemikář Vacek, milý člověk, jemuž za to budiž dík). Kniha je to autobiografická, o zkušenostech z japonského zenového kláštera: Vypravěč se snaží seč může, aby mezi mnichy obstál, medituje navzdory křečím, vstává ve čtyři atd atd. Ale po čase ho láma stejně vyhodí – respektive pošle do města k jinému Evropanovi, že víc než exotika mu prospěje, když se srovná s vlastním zápaďáckým světem. Nový mistr stanoví vypravěčovi pevný denní režim, v němž figuruje i řada domácích prací, a bazíruje na detailech. Protože dokonalost a disciplína jsou v maličkostech, v poctivém provedení a v pravidelnosti. Železná košile spolehlivé rutiny v konečném výsledku osvobozuje, neb krotí neklid v nás. Dobrá kniha.
Myslím na to, že disciplinovanost a trvání na detailu by dozajista fungovalo ve všech disciplínách, které jsem si vytyčila, od výchovy dětí až po románovou tvorbu. Pak si představím, že obden drbu dřez dentální nití, a okamžitě ve mně začíná bobtnat chuť usednout po ránu v noční košili k televizi a spokojit se s šedí průměrnosti. K prozření mám daleko. Ale vím o tom. Flylady si založím a třeba jednou…
(p.s. omlouvám se, že tu vnadím na knihu, na kterou nemůžu dát kloudný odkaz)
(p.p.s děkuji Davidovi Mervartovi! – nezvěstný autor je Jan Van De Wetering)