Naše škola učí hlavně děti ze smíšených a kočovnických rodin (tady v Norsku je jich hodně z ropné sféry). Pro všechny žáčky, co v angličtině nejsou doma, mají program EAL – English as additional language. Běží paralelně s normálním vyučováním a děti jsou do něj vytahovány napříč třídami, jak kdo potřebuje. Neměly by přitom být ošizeny o předměty, kde to můžou naplno rozbalit i beze slov, jako je tělocvik, výtvarka apod.
Na začátku roku jsme dostali varování, abychom v zápalu pro angličtinu své děti nepřestali rozvíjet v mateřském jazyce. Platí prý, že čím bohatší jsou schopnosti v jednom jazyce, tím rychleji a lépe se osvojují jazyky další. Takže máme hodně číst svoje knížky a říkadla, hodně si hrát se slovy a nechat si od dětí v rodné řeči hodně vyprávět a vysvětlovat.
Pokud mohu pozorovat, v angličtině se neučí systematická gramatika(What is it? Is it your car? No, it is my grandpa.), jede se spíš po okamžité upotřebitelnosti – takže zpočátku při hodinách hodně malovali a hráli hodně her, kde vystačili jen s pár úplně jednoduchými frázemi – sit down, come here, your turn, here, now apod. První výraz, se kterým se Matouš sám od sebe pochlubil, byl „cheese touch“ – to je něco jako „máš babu“, ale zároveň to znamená, že se chycenému předává hutný sýrový smrádek (ale to myslím nehráli při hodině a nevím úplně jistě, jestli jsem ten význam správně pochopila).
Bezvadná pomůcka je Oxford Reading Tree – nekonečná (ca 250 dílů) edice miniknížek pro předškoláky a začínající čtenáře. Ty naše mívají 12-16 stránek. Úplně první sada je beze slov – kreslené příběhy sympatické rodiny se třemi dětmi a pejskem. Potom se přidají jednoduché situační fráze – třeba o tom, že se koná bazar, děti chtějí pomáhat, ale vždycky to skončí malérem – takže se několikrát s legračními ilustracemi zopakuje: Can we help? Yes you can! Oh, NO!
Na téhle oxfordské edici je bezvadné, že vytváří napětí, děti chtějí vědět, jak to bude dál – něco napoví obrázky, ale zbytek je zapotřebí získat z textu, který ovšem musí být tak jednoduchý, aby ho dítě zvládlo – nejdřív pochopit v angličtině a pak i samo přečíst.
Hodně se mluví o tom, že má dojít k total immersion – úplnému ponoření do nového jazyka, hlavně aby si děti nenavykly samy sebe klopotně překládat, ale aby jim pro každou situaci rovnou naskočila správná fráze, tedy idiomatické vyjadřování. Já ale myslím, že „překládání“ z jazyka do jazyka je velká radost, takže to leckdy děláme – zvlášť když narazíme na nějaké legrační slovo. Vyrobili jsme si taky ty obecně spíš zatracované kartičky s obrázky a učili se podle nich slovíčka a taky se nám to osvědčilo.
Zkusili jsme různé výukové weby – třeba British Councilu nebo obrázkový tématický slovník Language Guide, ale nejlepší ohlas mělo jednoznačně YouTube s písničkami – brali jsme co nejjednodušší (Super Simple Songs) a pouštěli jsme si je v různých verzích. Favorit byl dlouho Five little monkies jumping on the bed. Dneska se pomalu prokousáváme ke Cool Tunes for Kids by Eric Herman.
Moc se nám líbila také série animovaných filmů firmy Leap Frog a jedné žabí rodince, kde tatínek pracuje v továrně na mluvící slovníky. Nenechte se odradit nijak úchvatnou animací, vlastní příběhy jsou příjemné a výklad názorný.
The Letter Factory – o výslovnosti jednotlivých písmenek. Používají chytlavou písničku a každé písmenko má svou specialitu, podle které se dobře pamatuje – třeba C drkotá zuby nebo H je zadýchané z posilovny.
The Talking Words Factory – o skládání písmenek do krátkých slov – přičemž samohlásky jsou obalené lepidlem, medem a žvýkačkou, aby držely slova pohromadě.
Storybook Factory – o souvislém čtení – hraje se pohádka O třech malých prasátkách.
Na čtení v angličtině je prý dobrý také web Starfall, ale ten jsme zatím moc neprozkoumali.
Podle našeho EAL department trvá plné osvojení cizího jazyka (při intenzivním kontaktu jako je ten ve škole) 4-7 let. Jsme teprve na začátku, ale začátek je základ. Tak slowly, slowly catch the monkey!