Dali jsme si chušůry ve stánku důvěryhodných kuchařinek v igelitových čepicích a zapřádali jsme hovory kdo jsme a jak se nám Mongolsko líbí (tenhle pán na obrázku to překládal širokému okolí). Odolali jsme pokušení koupit si v jiných stáncích klobouk, sluneční brýle nebo alespoň kožený opasek a utráceli jsme až na autíčkách. Nakonec jsme se docela bavili u mechanické krávy, kde si mládež zkoušela rodeo.
Centrální stadion vypadá trochu jako Žluté lázně – prkenný a natřený balakrylem – a je proto neodolatelně krásný. Protože už několikátý týden vytrvale prší (prý nejvíc za posledních deset let), bylo okolí trochu rozbahněné, ale to vůbec nevadilo.
Ženy měly stejně vysoké podpatky a děti se účastnily už od nejútlejšího věku.
U postranních branek čekali uměci na své entré.
Mladí a neklidní dávali průchod svému veselí.
A jiní mladí a neklidní se mračili na své rodiče, jak to tak o velkých rodinných svátcích klidu a míru bývá.
Zítra půjdeme o kousek vedle, kde střílejí z luku. Na koníčky se podíváme v televizi.