Reklama
 
Blog | Lucie Kellnerová Kalvachová

Pro radost

Strašně dlouho TO trvá. Letos sněžilo ještě v půlce května. Holé stromy vypadaly, že se už nikdy nezazelenají a Mongolové si pokoutně píchali vitamínové koktejly, aby to nekonečné předjaří přežili. A pořád TO nešlo. Až teď! Fotíme jako posedlí a doma pak zjišťujeme, že jsme ulovili zase totéž co loni a předloni touhle dobou: nádherný tepající prostor. Omluvte sníženou technickou kvalitu, odmyslete šedivost, usekané elementy a prosvity, a jestli se vám to povede, tak vězte, že TO je Mongolsko...

Národní park Terelč, asi hodinu cesty od UB 
krajina_525.jpg
Tamtéž, s prodlouženými večerními stíny 
kone_525.jpg
Národní park Chustaj asi 100 km od UB v poledním žáru
– žije tu asi 200 kusů koně Przevalského, někteří ještě pamatují pražskou zoo
(ale tohle nejsou oni – ani Przevalští, ani pražští)
chustaj3_525.jpg
Dálnice končí asi 60 km od Ulánbátaru, pak se začíná prášit
(v popředí volavka nebo jeřáb – někde poblíž je prý vždycky ještě druhá)
volavka_525.jpg
Naše první letošní jurta: v noci klesla teplota blízko k nule. Rozpálili jsme kamínka a ve střeše jsme viděli neuvěřiteně nízké nebe s neméně neuvěřitelným počtem hvězd a tlustého černobílého kocoura, který se přišel ohřát a rozvalil se za komínem.
jurta_525.jpg
Stojí TO za to.
Reklama