A jak poznáte Fina extroverta? Když s vámi mluví, nekouká se na svoje boty, ale na vaše.
Stereotypy odrážejí historicko-geografické souvislosti: Švédsko je silák, proti kterému se severští sousedé nejvíce vymezují. Dánsko je jižanský (!) výstředník a Kodaň svádí k prostopášnosti. Norsko je venkovský balík, ale omlouvá ho sepětí s divokou přírodou. A Finové přišli kdoví odkud, mluví jako Maďaři a za maskou podivínství jsou nejspíš schopní všeho.
Tak takováhle barvitá skupinka prošlapává pomyslný sníh na pomyslné špici lidského úsilí o život bez existenční nejistoty.
Pro pořádek
To jsem taky nevěděla, že pravou Skandinávii prý tvoří jenom Dánsko, Švédsko a Norsko. Tři monarchie s propletenou historií a navzájem srozumitelnými severogermánskými jazyky. K Dánsku navíc patří autonomní Faerské ostrovy a Grónsko. Když chcete do jedné množiny zahrnout taky Island, kde se mluví islandsky, a Finsko se dvěma oficiálními jazyky: švédštinou a finštinou, měli byste (říká Wiki) použít pojem „nordické země“. Anebo se dá taky mluvit o oblasti zastřešené formálně tzv. Severskou radou. Ovšem pozor, tady o členství zažádalo s poukazem na kulturně jazykovou spřízněnost s Finskem také Estonsko. A onehdy mi jedna Litevka vyprávěla cosi o „nás Skandinávcích“, z čehož jsem vyrozuměla, že součástí party se cítí celé Pobaltí.
Jestli to nepletu, tak pro severskou identitu bývaly důležité vikingské kořeny a protestantské vyznání. Ale tím hodně zamíchali přistěhovalci, nejpraktikovanější náboženství na severu Evropy je dneska islám. Co zůstává, a přistěhovalectvím možná i nabývá na významu, je ideál občanské rovnosti. Rovnostářství se odráží i ve vysoké míře přerozdělování, které je základem tzv. severského sociálního modelu. Byla o něm už popsána slušná knihovna, já tady použiju minimalistickou charakterizaci z webových stránek Severské rady (celé tady). Říkají, že jednotlivé státní systémy se sice v detailech liší, ale obecným cílem je „solidní životní standard“ pro všechny. Občané proto mají nárok na relativně vysoké dávky, a to bez ohledu na to, kolik státu sami na daních odvedli. Potřebná míra zaměstnanosti je podporovaná systémem veřejné pomoci při péči o děti, který má napomáhat jednak rané socializaci dětí a také genderové rovnosti na trhu práce.
Dodám, že tady v Norsku prý nějakou tu sociální dávku pobírá skoro každý druhý (stesky uvědomělých domorodců, a ještě mnohem víc, viz loňská revue Prostor zde). Nezaměstnanost je nizoučká, takže sem jezdí za prací i Švédové. A Norové zase jezdí do Švédska na levné nákupy. Děti chodí do školky od 1 roku.
A ještě dodám výcuc z wiki: Severský model má počátky v reformách sociálně-demokratických vlád, které mezi 1. a 2. světovou válkou předurčily další vývoj všech nordických zemí. Podařilo se jim přitom nepřetrhnout nit úspěšně rozběhnuté industrializace a urbanizace a také nepodlehnout svodu znárodňování a myšlence nesmiřitelného třídního boje. Severský sociální systém měl být především funkční a racionální. Nejvýraznější úspěchy v tomto směru slavilo Švédsko, které se po válce stalo téměř zosobněním modernity.
Ad Švédská modernita – velká kapitola je bydlení, kam patří i IKEA, ale hlavně racionální, světlé a vzdušné sociální domky.
Hodně se řeší, jestli by severský sociální model přinesl prosperitu i jinde, jestli je transplantovatelný. O často se odpovídá, že ne, že musí být doprovázený taky protestantskou pracovitostí nebo severskou otužilostí.
A jsou i tací, kteří vidí kořeny severského úspěchu úplně mimo přerozdělování. Třeba bývalý švédský premiér Carl Bildt (liberál) pro The Economist (celé tady) řekl, že to opravdu dobré na severu je: finské školství, estonská progresivní daňová politika, dánský trh práce, islandská podnikavost (asi je dobré podotknout, že text je z doby před islandským kolapsem), švédské řízení velkých společností a norská ropa.
Nemám k tomu žádnou vlastní pointu jen spoustu dalších otázek.