Hostila nás ve svém stylovém bytě na Hradčanech skvělými jablky v županu a prvotřídním assamem. A naše nesmělé pokusy o sinologické bádání posilovala koňskými dávkami nadšení a inspirace.
Teprve mnohem později jsem si uvědomila, že kromě všech velkých úspěchů zažila i těžké chvíle ve vědě i v osobním životě. Provozovala sinologii jako akrobacii na visuté hrazdě – vrhala se do neprobádaných hloubek starých čínských textů s interpretačními klíči, které nemusely vždycky fungovat. Říkala, že věda musí být dobrodružství. A taky že západní sinolog nikdy nepředčí čínského sinologa v sečtělosti čínských textů, natož aby dokázal proniknout do myšlení starého čínského vzdělance. Musí načíst a obsáhnout, co se dá, a zbytek nahradit kreativní intelektuální gymnastikou a západní literární teorií.
Milena Doleželová-Velingerová milovala pražské strukturalisty, především Romana Jakobsona a jeho výklad poetické funkce. Při rozborech fikčních světů ráda odkazovala na práci svého bývalého manžela L. Doležela. Především se ale hlásila k profesoru Jaroslavu Průškovi, u kterého studovala sinologii a pod jehož vedením později pracovala v Orientálním ústavu. Právě Jaroslav Průšek ji přivedl ke zkoumání textů, které dlouhopropadaly sítem literárního kánonu soudobé Číny, ať už proto, že byly psané v klasické čínštině, že nezapadaly do šablony levicové modernity nebo prostě proto, že jejich autoři nesouzněli s požadavky nové doby. Milena Doleželová-Velingerová se k tomuto typu textů vracela celý život. Stále živá je její interpretace povídky Bláznův deník z pera moderního klasika Lu Xuna, stejně jako sborník studií pozdně čchingského románu nebo kritických statí usilujících o přehodnocení Májového hnutí 1919.
Je velké štěstí někoho, jako byla ona, v životě potkat. Měla jsem ji moc ráda a za moc jí vděčím. Nejenom na poli sinologie a literatury, ale i přístupu k životu. Její nadšení a maximalismus byly nakažlivé, stejně jako pracovitost a obětavost. Byla to taky krásná žena, vždycky ohromně chic. Ještě ve svých osmdesáti letech říkávala: „nikdy nevyjdu z domu, dokud nevypadám tak, jak si představuju, že vypadám, i kdybych proto měla vstávat ve čtyři ráno.“
Vždycky když jsem od ní odcházela, měla jsem pocit, že mi rostou křídla, a i teď, když jsem se dozvěděla, že zemřela, a měla bych být smutná, si vybavím její tvář a mám chuť se usmát a jít něco dělat… DĚKUJU!!!
Lu Xun’s „Medicine“ IN Modern Chinese Literature in May Fourth Era. Ed. Merle Goldman. Harvard University Press 1977
The Chinese Novel at the Turn of the Century. Ed. Milena Dolezelova-Velingerova. Toronto University Press, 1980
Wu Xiaoling Remembered. Ed. Milena Doleželová-Velingerová. Praha: Dharmagaia, 1997
The Appropriation of Cultural Capital: China’s May Fourth project. Ed. MIlena Dolezelova-Velingerova. Harvard Univ Asia Center, 2001
Jaroslav Průšek (1906-2006) ve vzpomínkách přátel. Ed. Milena Doleželová, M. Henri Day, Dharmagaia, 2006
Chinese Encyclopaedias of new Global Knowledge (1870-1920). Ed. Milena Doleželová-Velingerová and Rudolf Wagner. Accepted for publication by Springer Publishers.